Prostory 10. divize

[name=razaki]Izumi Razaki[/name]

[rec=razaki]"Nemáte vůbec zač. Rád jsem pomohl a palce vám budu držet určitě,"[/rec] ujistil ho Razaki. Kdyby měl jeho odvahu, tak by kapitánku 4. divize pozval někam už dávno.
Po jeho odchodu zůstala knihovna překvapivě tichá. Razaki se usadil na stoličku a chvíli oddychoval. Setkání se členy 11. divize dokázalo být náročné, ale tohle bylo rozhodně... unikátní.

Razaki -> Myslel sis, že si konečně užiješ klid, bohužel ale to nevydrželo příliš dlouho. Nejdřív jsi slyšel přibližující se rychlé, lehké kroky, a potom se tvým očím objevila hnědovlasá, hnědooká členka tvé divize jménem Kaiyo. Podle jejího výrazu jsi mohl soudit, že pravděpodobně nikdo neumřel, ale něco se nejspíš opravdu dělo.
"Taichou, jste tady?" začala se po tobě shánět hlasitým šeptem, protože v knihovně se přece nekřičí.

[name=razaki]Izumi Razaki[/name]

Razaki věděl, že se měl jít schovat na střechu, ale doufal, že snad bude mít chviličku klid i tak... neměl.
[rec=razaki]"Ano... jsem tady. Copak se děje?"[/rec] zeptal se po vteřině ticha. Nejspíš to muselo být něco důležitého, protože jinak by se nikdo neodvážil vejít do knihovny, kde čekala nepříjemná práce...

Razaki -> "Taichou!" vydechla Kaiyo, která tě ráda viděla. Ale hned nato zase zvážněla. "Venku je nějaká paní s vozíkem knih... víte o tom něco? Říká, že je domluvená s kapitánem!" vysvětlila starostlivě a poněkud vystresovaně, co ji přimělo pro tebe běžet.

[name=razaki]Izumi Razaki[/name]

Razaki se usmál. [rec=razaki]"Děkuji za vyřízení, nemám nejmenší tušení o kohgo jde, ale postarám se o to," [/rec]ujistil jí. Neměl sice nejmenší tušení o koho jde, on se rozhodně s nikým nedohodl, ale bylo docela možné, že šlo o nějakou domluvu se starým kapitánem. Nebylo to přeci jen tak dlouho, co je opustil...
S tím se Razaki zvedl a vydal se před budovu divize zjistit, co na tom bylo tak zvláštní

Razaki -> Především si zjistil, že "vozík knih" nebylo úplně výstižné označení. Venku stál skoro vagón tažený dvěma velkými, důstojnými voly. Byl zakrytý plachtou, ale viděl jsi, že je úplně plný knih. Na první pohled jsi získal dojem, že jsou to staré knihy a svitky. Nedaleko stála jakási brýlatá žena v kimonu, které prozrazovalo, že je z dobrých poměrů. Když tě viděla, zatvářila se pochybovačně a nespokojeně. "Co to... kdo jste? Co to znamená?" obořila se na tebe bez pozdravu. Už sis mohl být skoro jistý, že to opravdu bylo tak, jak jsi tušil, že domluva proběhla s předchozím kapitánem, o jehož nahrazení tahle paní ještě neslyšela.

[name=razaki]Izumi Razaki[/name]

Razaki zdvořile pokýval hlavou a nedal na sobě jakkoliv znát, že by se ho výraz té ženy jakkoliv dotknul. [rec=razaki]"Je mi líto, že Vám musím oznámit, že náš drahý kapitán se odebral na věčný odpočinek. Moje jméno je Izumi Razaki a jsem novým kapitánem 10. divize."[/rec] řekl.
[rec=razaki]"Mohu Vám nějak pomoci?"[/rec] zeptal se

Razaki -> Žena na tebe chvíli hleděla, když se snažila pochopit, co jí to říkaš. Potom zalapala po dechu a zakryla si rukou ústa. Ne že by jí vyloženě tekly slzy, ale zpráva o osudu bývalého kapitána se jí na pohled hodně dotkla. Trvalo nějakou dobu, než se vzpamatovala. "Tak už jsou spolu..." pronesla posmutněle po nějaké chvíli. "Můj dědeček mu odkázal po své smrti vše ve své knihovně, byli přátelé... Ale vypadá to, že už se toho nedožil..."

[name=razaki]Izumi Razaki[/name]

[rec=razaki]"Je mi líto Vaší ztráty,"[/rec] řekl Razaki. Nechtěl tvrdit, že ztratit kapitána bylo srovnatelné se smrtí dědečka, ale i tak ho to zasáhlo víc, než čekal, takže dokázal alespoň částečně sdílet její zármutek.
[rec=razaki]"Nejsem sice náš bývalý kapitán, ale on mi důvěřoval natolik, aby svěřil svojí divizi i knihovnu do rukou. A mohu Vás ujistit, že o knihy se tu staráme stále velmi pečlivě,"[/rec] ujistil ji Razaki. Netušil, zda tu chce knihy zanechat nebo s nimi měla jiné plán teď, když byl kapitán mrtvý.

Razaki -> "Takže... si je vezmete?" ujistila se žena, že rozumí, jak to myslíš. Bylo vidět, že trochu váhá. "Víte, je tam pár speciálních věcí, které jsem měla předat osobně kapitánovi, jenže když už nežije... Nejspíš to tedy připadne vám... Nevím, co jiného bych s tím dělala, takže pokud máte zájem, je to vaše." Řekla to trochu smutně, jako by ji mrzelo, že nemůže vyplnit poslední přání svého dědečka. Ohlédla se na velký vagón. Zatímco jste mluvili, dokonce přijely dva menší vozíky tažené nějakými muži, asi jejími známými, pomocníky, sluhy, otroky... nebo tak něco. "Chcete si to vzít hned nebo se mám později pro ten vůz vrátit?" položila praktickou otázku. Asi byla pravda, že bys musel zaúkolovat několik členů divize vykládáním, aby se to stihlo v nějaký rozumný čas.

[name=razaki]Izumi Razaki[/name]

Razaki přikývl. "Bylo by pro nás ctí si knihy převzít a postarat se o ně tak, aby jak by si přál Váš dědeček i náš bývalý kapitán," ujistil jí.
[rec=razaki]"Nepřeji si Vás zdržovat déle, než bude nutné, takže pokud si přejete, zavolán dostatek svých můžu, aby vyložili všechny knihy v rekordním čase, ale zároveň opatrně,"[/rec] nabídl Razaki. Shinigami měl po ruce dost... a všichni byli obeznámeni s tím, jak se s knihami zachází. V 10. divizi k tomu byla speciální pravidla.
[rec=razaki]"Pokud máte něco speciálního, co si měl kapitán převzít osobně, tak prosím vydržte, zavolám své lidi a podíváme se na to,"[/rec] řekl a zavolal si rychle shinigamiho, co nakukoval zvědavě ze dveří a zaúkoloval ho, aby sehnal dohromady vykládací četu.

Razaki -> "Hm, ráda se podívám na jednotku Gotei 13 v akci," tleskla rukama potěšeně žena. Možná si ale chtěla jen být opravdu jistá, že všichni budou s knihami zacházet slušně, a proto to chtěla celé vidět na vlastní oči. "Ach ano. Mám jeden speciální trezor a pár dalších předmětů," potvrdila potom. "Jsou támhle v tom menším voze," pokynula k jednomu z těch menších, které dotáhli její muži. Působil jako povoz pro nějakou vznešenou osobu, byl vyřezávaný a nabarvený obrazci spirál, květin a ptáků. Jeho obsah byl také pečlivě zakrytý těžkou plachtou. Nebyl tak vrchovatě naplněný jako velký vůz a druhý vozík.

[name=razaki]Izumi Razaki[/name]

Razaki zapískal na shinigami co stáli nejblíž. [rec=razaki]"Seberete koho můžete. Máme tu knížky, které potřebují vyložit, roztřídit, zkatalogizovat... a to všechno šetrně! Běda jak se jim něco stane,"[/rec] Razaki občas působil dojmem, že má knihy raději než své shinigam, ale nebylo to tak. No, většinou, záleželo dost na tom jaké knihy a jaké shinigami. Ale většinou to tam nebylo.
[rec=razaki]"Rád se na to podívám,"[/rec] ubezpečil jí Razaki.
[rec=razaki]"Musím říct, že ten trezor rozhodně vypadá velmi zajímavě... nebudu lhát, ale jsem docela zvědavý..." [/rec]přiznal.