Prostory 6. divize

Kasárna i další budovy 6. divize jsou velice tradiční a velice dobře udržované, díky financování bohaté rodiny Kuchiki. Platí zde ovšem také přísná pravidla a nároky na osobní i profesní úroveň, každý člen musí svým vystupováním a udržováním svých přidělených prostor dělat dobré jméno divizi.
V blízkosti stojí také rozsáhlé sídlo rodiny Kuchiki a jejich pozemky, z nichž určitá část je k dispozici členům divize, především důstojníkům.

Yashida Saitaro

Sai šel pomalu po písčité cestě směrem do kasáren 6. divize. Cestou si levou rukou držel pravé rameno a pravou rukou dělal krouživé pohyby ve vzduchu. Ano, měl lehce natažené rameno z toho, že dal právě jinému shinigami na ulici pěstí. Oba šli pro snídani do stejného stánku a měli potyčku ohledně vydané objednávky. Shinigami dělal ramena, dokud neslyšel na jaké jméno se objednávka vydávala.
"Omlouvám se, Yashido-sama. SAMA!"
Zopakoval Sai slova člena osmé divize, kterému dal u snídaňového stánku za přesně tyhle slova pár minut zpět pěstí. Očividně to byl nějaký chudák, který pocházel z okolí sídla jeho rodu a proto si jméno Yashida tak rychle spojil. Ale narazil na Saie ve špatné náladě a ještě k tomu hladového. A navíc na Saie, který celý život bojoval s tím, že chtěl být viděn pro to kým je a ne kvůli tomu do jaké rodiny se narodil. Teď když měl po snídani, tak zvažoval možnost, že se nechal trochu unést a možná to šlo vyřešit nějak víc diplomaticky. Možná.
SAMA!
Naběhlo mu zase na hlavu a ujistil tak sám sebe, že se neukvapil. Bylo to správné rozhodnutí a udělal by to znova. 9 z 10 Saiů by to doporučilo. Teď už byl ale přímo před kasárnami a všechny ty negativní emoce musel nechat venku. Vešel tedy najezenej a protaženej, takže ve finále spokojenej, do vnitřních prostorů kasárny.

Sai -> Udělal jsi jen několik kroků po ušlapaném nádvoří, když jeden ze strážných u brány téměř vyskočil, jako by ho něco štíplo. "Yashida-sama! Tady jste!" vyjekl směrem k tobě, což tě určitě potěšilo. "Mám pro vás vzkaz od kapitána Kuchikiho. Přál si, abyste se za ním dostavil do jeho kanceláře," uklonil se ti uctivě, když předal zprávu.

Yashida Saitaro

Sai se zastavil, pohlédl k nebi, protočil oči a zhluboka vydechnul. Podíval se na člena, který mu tu právě vyřizoval zprávu od kapitána. Chtěl něco říct, ale sotva otevřel pusu tak jí zavřel. Docela tušil, proč jde na kobereček ke kapitánovi. Uplakánek z osmičky už si zřejmě stihl stěžovat. Horší bylo, že se zpráva určitě dostane k rodičům, kteří ho zase budou moralizovat a poučovat o jeho pozici jako následovníka hlavy rodu. Proč ještě v dnešní době lidi tak lpěli na takových tradicích. Neudělal nic členovi a šel furt dost nafouknutý přímo ke kanceláři svého kapitána. Tam chvíli přešlapoval na místě a dostával ze sebe trochu té zlosti. Potom rázně zaklepal a jestli byl vyzván, vstoupil. Ihned po vstupu se lehce uctivě uklonil.
"Kuchiki-taichou."

Sai -> Příliš často ses s kapitánem nepotkával. Dokonce jsi měl dojem, že ještě míň, než bylo obvyklé v ostatních divizích. Kapitán Kuchiki byl jako mýtická bytost, která sestoupila z vyšších sfér jen v těch nejdůležitějších a nejvážnějších situacích. I tak si ale tušil, kdo to je a jak vypadá. Možná sis ho i pamatoval z dětských let, kdy ses s rodiči musel občas účastnit různých oslav a ceremonií urozených rodin. Kuchiki Yasumaru seděl vždycky poslušně vedle svých příbuzných a tvářil se zdvořile neutrálně.
Každopádně tě tedy překvapilo, že muž, který seděl za zdobeným stolem a vzhlédl k tobě, nebyl kapitán.
Pokud jsi při oněch nudných rodinných událostech dával pozor, poznal jsi současnou hlavu klanu Kuchiki, Kuchiki Kyoua. Pokud ne, viděl si neznámého, postaršího ale úctyhodně urostlého muže ve vznešeném kimonu a s odznaky rodu Kuchiki ve vlasech. Za ním, v tmavém koutku kanceláře, stál tiše současný kapitán. Nebo to byl nějaký krotký, vyhublý duch, který nechtěl příliš rušit.
"Ah, Yashida Saitaro-san, konečně," pronesl starší muž a kývl na tebe, ať jdeš dál a posadíš se naproti němu na připravený polštář. Duch v koutě něco zamumlal, ale nerozuměl jsi mu. Nemohl sis být jistý, ale nálada v místnosti byla spíš skoro až slavnostní, stejně jako mužův tón hlasu. Nezdálo se, že bys měl dostat pojeb.

[name=saitaro]Yashida Saitaro[/name]

Když pozvedl hlavu z mírného poklonu, tak si všiml kdo že to vlastně sedí za kapitánským stolem. Kuchiki Kyoua, současná hlava rodiny Kuchiki. Samozřejmě že si ho pamatoval. Před oslavami, kterých se účastnila rodina Kuchiki, dostával nejdelší proslovy. Přitom i on věděl, že naštvat někoho z této rodiny fakt nechtěl, takže byl slušný i na děti svého věku. Nebyla náhoda, že po Akademii dostal povolání konkrétně do této divize. Upřímně ale doufal, že se tomuhle dědkovi vyhne. Co po něm tak mohl chtít? Políbil někde otec řiť na správném místě? Boha..
[rec=saitaro]Omlouvám se Kuchiki-dono, vyrazil jsem hned jak jsem obdržel zprávu o vyžádání mé přítomnosti.[/rec]
Odpověděl dědkovi a předvedl hlubší omluvný předklon než před chvílí předvedl u pozdravu.

Sai -> "Posaďte se," pronesl Kyou, když jsi nereagoval na jeho neverbální pobídku. Řekl to příjemným hlasem, ale nebyla to prosba ani návrh. Byl jsi ale zvyklý na způsob, jakým mluvili vysoko postavení lidé. Ve stejnou chvíli přicupitala nějaká slečna, beze slova položila na stůl konvici s čajem a třemi kalíšky a sezamové sušenky na talířku. Hned zase odešla, samozřejmě s úklonou ke všem přítomným.
"Děkujeme, Ame-san," ozval se poprvé trochu srozumitelně kapitán. Kyou neřekl nic, pouze důstojně seděl za stolem a čekal, až ta paní odejde. Teprve potom začal mluvit.
"Nechci to nijak zvlášť protahovat, Yashida-san. Proslovy jsou únavné a jen zabírají čas. V naší divizi působíte už nějakou dobu a vaše výsledky jsou velice uspokojivé, jak jsem dal vědět také vašemu otci. Navrhl jsem, a on s tím souhlasil, že by pro vás bylo dobré, abyste začal působit na pozici s poněkud větší zodpovědností. Není na škodu mladé talenty zkoušet tak brzo, jak jen je možné... Co myslíš, Yasumaru?" pousmál se poněkud přezíravě a hlavu otočil mírně na stranu směrem, kde stál kapitán.
"Ano, otče," zamumlal kapitán. Kterému patřila tahle kancelář, teoreticky.
Kyou se zatvářil, že zvlášť spokojený s tou odpovědí není. Otočil se zpět k tobě po té, co si trochu povzdechl. "Po dohodě s vaším otcem vás povyšuji na pozici zástupce kapitána šesté divize, Yashida-san. Doufám, že chápete, že bych tuhle úlohu nesvěřil jen tak někomu. Přinese vám i vaší rodině velkou čest." Na chvíli se odmlčel a čekal, co na to odpovíš. I když, jak sis všiml, ani toto nebyla prosba nebo návrh.

[name=saitaro]Yashida Saitaro[/name]

Sai si radši počkal až na přímé vyzvání k tomu aby si sedl. Během toho překvapení si nebyl jistý, jestli gesto správně zachytil a spíš než urazit se nechá znovu vyzvat. Už měl dost zkušeností z mládí. Trochu ale doufal, že se z toho aspoň v dospělém životě dostane a bude moct dokáza něco sám za sebe. Ono se hrozně těžko věřilo ve vlastní schopnosti, když člověk dostával věci zadarmo. Na štěstí byl Sai zrovna docela sebevědomej jedinec, ale stejně ho to sralo.
[rec=saitaro]"Děkuji."[/rec]
Odpověděl a posadil se. Když jim žena přinesla ČAJÍK, tak se jen uctivě podíval jejím směrem a složil jí též lehkou děkovnou poklonu. Nechtěl riskovat, že nějak skočí do řeči váženému panu dědkovi. Sotva začal, tak bylo Saiovi jasné o co se tady jedná. Verbálně to nedával vědět, ale pravou rukou pod stolem právě drtil roh sedadla svojí židle.
[myslenky=saitaro]"Vsadím se, že jsi neviděl jediný papír z mého reportu, dědku plesnivá.."[/myslenky]
Běželo mu hlavou.
[rec=saitaro]"Děkuji za tuto čest, Kuchiki-dono. Budu dělat vše v mých silách, abych vás nezklamal a usvědčil vás, že jste vybral správného člověka."[/rec]
Bylo to co řekl místo toho. Tahle interakce mu pomohla s přiblížením vztahu mezi kapitánem Yasumarem a jeho otcem.

Sai -> Kyou vypadal velice spokojený s tím, jak se věci vyvíjely. Nic už neřekl, ale otočil hlavu opět mírně směrem, kde stál kapitán. Navíc mu ještě pohynul lehce rukou. Yasumaru zřejmě věděl, co to znamená, protože udělal několik kroků dopředu a zastavil se vedle stolu. Odkašlal si a na chvíli zaváhal, rychle se podíval na otce, ale hned zase očima uhnul. Kyou se nehýbal a spokojeně si dál hověl za stolem. Nalil si dokonce trochu ČAJE a začal důstojně popíjet. Pozorně vás ale sledoval. Bylo to neskutečně divné.
"Yashida-san, rád vás poznávám. Tedy... my se vlastně už známe... tak trochu, ale teď se budeme znát trochu líp, haha... tedy..." Chudák Yasumaru začal koktat a jeho otec poněkud otráveně přimhouřil oči nad jeho projevem. "Možná... asi bychom měli..." Bylo vidět, že si není jistý, co dělat v takové situaci a to, že jeho otec na vše podrobně hleděl, věci moc nepomáhalo. Nakonec se na něj Kyou podíval a významně pozvedl obočí. "Ehm... co to... ach ano, tady!" Konečně se Yasumaru na něco zmohl a rychle přiskočil k vestavěné skříni. Odsunul dvířka a vyndal odtamtud pásku zástupce kapitána divize, kterou ti s nervózním úsměvem uctivě podal. "Tohle budete potřebovat, určitě!"

[name=saitaro]Saitaro Yashida[/name]

Ono to možná na oko vypadalo jako příjemná situace, kdy tu Sai všechno ve vší počestnosti odsouhlasil. Ale sám se necítil vůbec dobře a atmosféru v místnosti vnímal dost jinak. To, jak si tu dirigoval kapitána, svého syna, se mu hnusilo. Měl chuť na kapitána zařvat, aby se začal chovat jako chlap. Měl štěstí, že se to všechno odehrávalo za zavřenými dveřmi. Tohle se stát před očima členy divize, ztratil by respekt velké většiny. Sai to možná bral trošku jinak skrz nějakou empatii a lepší porozumění situace, ale furt jsou nějaké hranice tolerance a kapitánovo chování bylo daleko za ní. Bude muset kapitána trochu zocelit, tohle nejde.
[trec=saitaro]Vzhledem k mým novým povinnostem bude nemožné se nepoznat lépe, Kuchiki-taichou.[/trec]
Odpověděl kapitánovi. Musel zatím hrát podle not, co jim nachystal dědek Kyou. A nebyl sám. S úklonou si od kapitána přebral pásku zástupce šesté divize. Hned si jí připevnil na ruku, aby nezpochybnil hned takhle ze začátku povinnost pásku nosit.
[trec=saitaro]Děkuji, Kuchiki-taichou. Budu ji nosit hrdě.[/trec]

Sai -> Byla pravda, že kdyby členové viděli ten výstup, kapitán by asi ztratil respekt, ovšem to by nejdřív nějaký musel mít. Nějakou dobu jsi v divizi byl, takže jsi věděl, že Yasumara moc lidí tak jako tak neuznává. Jeho otec z toho vinil jeho a jeho slabou vůli, ovšem sám se odmítal vzdát kontroly nad tím, co a jak Yasumaru dělá. Možná kdyby měl kapitán prostor řídit věci po svém, nebo pokud by se dokázal postavit otci, mohlo být vše jinak, bohužel se zdálo, že to se jen tak nestane.
Yasumaru se na tebe hezky usmál, když jsi převzal pásku, i když v jeho výrazu bylo i něco soucitu, protože to znamenalo, že teď jsi v téhle situaci s ním.
"To, jak si rozdělíte povinnosti, bude na vás," dal se do řeči opět Kyou, poněkud přezíravě, jako by pochyboval, že jeho syn dokáže správně delegoval nějakou práci. "Je teď tolik věcí, které za mě nebývaly. Všechny ty papíry a další nesmysly, které velení vyžaduje. V mé době byl zástupce především nejbližším a nejspolehlivějším pobočníkem, na jehož bedrech ležela starost o divizi v případě, že kapitán nemohl vykonávat službu."
Na chvíli se zamyslel, potom položil hrníček na stůl. Jako by ho něco napadlo, co se mu moc nelíbilo, ale vnitřně se rozhodl, že je to nutné. S neochotným výrazem se zvedl. "Vyřiďte si to teď spolu, očekávám vaši spolupráci od dnešního dne."
Ještě si tebe i kapitána přísně prohlédl, ale potom konečně vypadl někam pryč.

[name=saitaro]Yashida Saitaro[/name]

Respekt členů byl nízký, ale po tomhle by nebyl žádný. Sai přijímal pásku s vážným výrazem, měla to být přeci jen taková ceremoniální situace a seděl tu furt děděk Kyou.
Vypomůžu kdekoliv Kuchiki-taichou bude potřebovat pomoct. [trec=saitaro]Pod rolí zástupce si představuji kapitánovu pravou ruku a náhradní prezenci na událostech nehodných jeho postavení.[/trec]
Odpověděl ještě dědkovi. Ten jim pak věnoval přísný pohled a konečně odešel. Sai chvilí čekal, než uslyšel odcházející kroky za dveřmi a potom pohlédl na kapitána. Před dědkem všechno odsouhlasil, ale bylo tu pár věcí, které si teď musel s kapitánem vyjasnit.
[trec=saitaro]Kuchiki-taichou, povolení promluvit upřímně?[/trec]

Kuchiki Yasumaru

S rukama založenýma za zády čekal, až jeho otec opustí prostor. Než odešel, uctivě se mu uklonil. Před ním na sobě nedal nic znát, ale když se dveře zavřely, úlevu v jeho obličeji nebylo možné nevidět. Aspoň na chvíli.
Otočil se k Saitarovi, ale než stačil zahájit hovor, předběhl ho. Překvapeně mrkl. "Ano?"

[name=saitaro]Yashida Saitaro[/name]

[trec=saitaro]Neberte si to špatně, Kuchiki-taichou, ale moc dobře si uvědomuji díky jakým okolnostem tady teď stojím s touhle páskou na ruce. Věřte mi, že jsem si u otce toto místo nevybrečel. Taky vím, že to nebylo na váš popud a v divizi je několik mužů, které by jste zvážil spíše už na základě jejich délky působení v této divizi. Proto jsem byl v první moment připravený tuhle pozici odmítnout. Jenže potom mi tahle místnost připomněla situaci, kterou jsem sám za svůj život taky zažil a dost mě ovlivnila. Stát bezmocně v rohu, postavený před hotovou věc vlastním otcem a nikoho ani nenapadlo zeptat se na můj názor. Problém je, že mi bylo dvanáct a vyřešil si to problémovou pubertou, Kuchiki-taichou. A vy jste kapitán, na takovou pozici by neschopného člověka nedostalo žádné jméno rodiny.[/trec]
Tady se Sai trošku zastavil, protože mu došlo, že se dostal trochu dál než chtěl. Trošku tady kapitána podissoval, co si budeme.
[trec=saitaro]Teda, chtěl jsem říct. Nemusím tady být ten nejzkušenější nebo nejsilnější, ale v tomto vám rozumím a mohu vám být přínosem i zde. Už na to všechno nejste sám. Chci svoje povinnosti vykonávat nadále co nejlépe a jednoho dne vám dokázat, že jsem člověk na správném místě a ne dotlačený synáček.[/trec]
Bylo tu pár věcí, které potřeboval Sai dotat ze svých plic. Uvědomoval si, že jednal s kapitánem mnohem osobněji než by měl, ale takový byl. Přísná výchova ho naučila, kdy je potřeba držet se nějakých hranic. Ale zrovna nyní si úplně ohroženej nepřipadal a proto i instinktivně jednal mnohem otevřeněji.

Kuchiki Yasumaru

byl nedřív trochu zmatený tím, co jeho nový zástupce říkal. Ani ho nenapadlo, že by Sai neměl dostatečné schopnosti na takový post. Na druhou stranu si uvědomil, že o tom vlastně ani nepřemýšlel. Funkce přidělované na základě rodinné příslušnosti už pro něj byly takovou samozřejmostí, že ani neuvažoval, jestli jeho zástupce bude mít dostatečné schopnosti nebo ne. Trochu se zastyděl za svůj způsob smýšlení a za to, že v jeho vlastní divizi není vůbec běžné získávat posty za zásluhy. A důvody ke studu se Saiovými slovy jen přibývaly.
Yasumaru musel uhnout pohledem a podívat se do země, zatímco cítil, že mu rudnou tváře. Sai měl pravdu, byl jako malé neschopné děcko, tak jak mu to stále říkal jeho otec. Neměl žádné vlohy na to, aby si dokázal prosadit vlastní vůli, nebo nějakou vůbec mít. Rozhodně si nemyslel, že by Sai byl příliš troufalý. Říkal jen pravdu a nic jiného.
Chvíli mu trvalo, než něco řekl, protože to musel trochu rozdejchat. Nakonec zvedl hlavu a maličko křivě se usmál, na Saie se dokázal sotva podívat.
"Vy nejste ten, kdo má dokazovat, že není dotlačený synáček, Yashida-san," dostal ze sebe. "Já..." zarazil se a nakonec si rozmyslel to, co chtěl původně říct. Místo toho pokýval hlavou. "Oceňuji vaši upřímnost. Není vaše chyba, že pravda není hezká ani příjemná."

[name=saitaro]Yashida Saitaro[/name]

Stál tam a čekal, co z kapitána vypadne. I když se mu to samotnému hnusilo, tak byl dost klidnější právě kvůli tomu, že tohle všechno řekl kapitánovi Kuchikimu. Dostat tohle ze sebe před jiným kapitánem, tak určitě tak v klidu není ani on, který navenek uměl udržet klid skoro kdykoliv. Když se mu konečně dostalo odpovědji jeho kapitána, tak se nemohl ubránit lehkému úsměvu.
[trec=saitaro]Děkuji, Kuchiki-taichou.[/trec]
Odpověděl s lehkou poklonou na to, že ho kapitán nechal říct pravdu. Ono to nebylo tak jednoduché, dost lidí zkousávalo pravdu těžko. Navíc tady kapitánovi bylo od malička zřejmě předházováno jak je víc než ostatní, proto ty slova mohl vzít dost špatně. Naopak tímhle potvrdil Saiovi jaký je člověk. A toho si sakra vážil, protože si dokázal narozdíl od většiny lidí představit přibližně pozadí kapitánova dospívání.
[trec=saitaro]Co potřebujete abych udělal? Jaký je váš první úkol?[/trec]
Zeptal se energeticky svého kapitána. Když sem dnes poprvé vešel, tak nečekal, že v sobě objeví takové nadšení. Naopak měl chuť proběhnout zdí téhle místnosti kvůli další nezasloužené odměně. Nebyl však člověk, který by se smířil s místeček a vyhříval se tu. Teď měl tu největší motivaci začít na sobě ještě víc makat a dokázat, že na to opravdu má. Byla by to navíc taková jeho cesta jak poslat jeho tátu a starého Kuchikiho pěkně někam.

Kuchiki Yasumaru

se zarazil.
Věc se měla tak, že on zástupce vlastně nikdy neměl. Ten, který sloužil jako poslední pod jeho otcem, měl vážné výhrady vůči tomu, aby se kapitánem stal právě Yasumaru, pouhých pár let po dokončení Akademie. Místo aby otec uznal, že dělá chujovinu, potrestal svého zástupce za to, že si dovolil nesouhlasit - degradoval ho na řadového člena 6. divize, kterým byl ten nebožák dodnes. A stále měl výhrady vůči tomu, že byl Yasumaru kapitán. On a větší část divize.
Yasumaru celou dobu vlastně dělal pod otcovým dohledem práci kapitána i zástupce, takže sám nevěděl, co jsou povinnosti, které by měl na Saie delegovat. Poněkud bezradně se rozhlédl po kanceláři.
"Ehm... možná... byste mi mohl pomoct s vedením tréninku, který začíná za dvacet minut? Nebo... možná byste ho mohl vést?"
Yasumaru neměl tréninky ze srdce rád. Hlavně proto, že většina členů divize byla shinigami déle než on byl na světě, a dohlížet na jejich výcvik mu připadalo nemístné. Jeho otec na tom však trval, prý je potřeba, aby kapitán měl blízký přehled o schopnostech členů své divize.

[name=suki]Taiketo Suki[/name]

se svižnou chůzí blížila ke kasárnám 6. divize. Šla zrovna z rodinného obědu, kterého se čas od času musela účastnit. Kolikrát ji napadlo, že by se zase nestalo nic tak hrozného, kdyby nepřišla. Rodiče se na ni stejně akorát zlobili, protože si stále nenašla žádného zámožného partnera. [myslenky=suki]Ne, já se opravdu nebudu snažit vtírat do přízně kapitánovy rodiny. Nechápu, proč mě pořád do něčeho nutí… Příště tam snad raději ani nepůjdu… Ale chtěla bych zase vidět bratry.[/myslenky] Hlavou se jí honilo milion myšlenek, jedna úzkostnější než druhá. Měla pocit, jako kdyby se jí velká gyoza zasekla v krku, dlaně se jí trochu potily. [myslenky=suki]Ach jo, seber se… Takhle do kasáren jít nemůžeš. Buď profesionální, Suki. Musíš jít na trénink.[/myslenky] I když se necítila zrovna nejlépe, nasadila jemný úsměv. Byla za ta léta zvyklá se usmívat, přestože jí do úsměvu vůbec nebylo. Nebyla to přetvářka, ale způsob, jak se Suki vyrovnávala s příkořím, které jí často lezlo do života. Nemohla se pokaždé hroutit, protože by většinu života trávila zhroucená. Vytěsnila proto negativní myšlenky, které na ni útočily vevnitř v hlavě, a s hlavou vztyčenou prošla branami 6. divize.

[name=saitaro]Yashida Saitaro[/name]

To byl trošku větší úkol, než čekal takhle pár minut po svém zvolení. Hned takhle stát před členy divize, kde hromada z nich sloužila mnohem více let než on, a vést trénink? No teď už vycouvat nemůže. A přece si sám takovými tréninky prošel, teoretické znalosti měl. Bude muset využít svých centimetrů a působit jistě, jestli dneska zaváhá, tak se respekt bude těžko získávat zpět.
[trec=saitaro]To nebude sebemenší problém, Kuchiki-taichou. Můžete se na mě spolehnout.[/trec]
Odpověděl a u mírného úklonu se lehce usmál. Moc dobře věděl, že nervozita kterou teď cití opadne s prvním švihnutím meče. Ale byl už takový, jenom při akci dokázal vypnout tu svojí hlavu. Červenovlasý dlouhán si opravil meč u svého pasu a odhodlaně se podíval na svého kapitána.
[trec=saitaro]Vyrazíme?[/trec]

Suki -> Pozemky divize byly dost rozsáhlé, ale tréninové prostranství nebylo nijak daleko, aspoň ne to, na kterém jsi měla za chvíli trénink. Ještě by ses i stihla převléknout nebo si dát malou sváču, pokud bys chtěla. Na druhou stranu kdybys šla rovnou, měla bys jistotu, že nepřijdeš pozdě.

Kuchiki Yasumaru

se cítil provinile, že na někoho házel práci, kterou dosud vykonával. Věděl, že by neměl, ale nedokázal se tomu prostě bránit. Snažil se si toho nevšímat a kývl hlavou na souhlas.
Když vycházeli z kanceláře, dal Saiovi přednost ve dveřích, protože prostě to byl Yasumaru.
Krátkou chodbou se dostali ven, na nádvoří kasáren. Bylo vysypané malými kamínky, kromě kvetoucího keře v jednom rohu bylo dokonale prázdné a uklizené. Yasumaru zamířil k průchodu, který vedl ven z budov, na další pozemky.
Snažil se nejít moc rychle, ale Sai měl hrozně dlouhé nohy. Rozhlížel se kolem sebe, jestli není něco, na co by upoutal pozornost svého zástupce a aspoň na chvíli ho zdržel, ale nic se v okolí zrovna nedělo. Neměl rád, když přišel na trénink moc brzo, protože potom tam musel buď pitomě postávat nebo s někým mluvit, obojí byla muka. Jenže nemohl přece Saiovi takovou hloupost říct. Smířil se tedy s tím, že přijdou brzo. Možná, když s ním bude zástupce, to nebude tak hrozné jako jindy.
Uvědomil si, že možná by se mohl o něčem bavit aspoň s ním, protože ticho bylo tíživé.
"Yashida-san..." začal tedy, ale uvědomil si, že si nerozmyslel, co dál řekne. "Ehm... máte... máte rád kapry?" zeptal se na první věc, která mu přišla na mysl.

[name=sai]Yashida Saitaro[/name]

No a tak se stal takový trapný moment, kdy si dali před dveřmi přednost naráz. Dopředu tenhel souboj vzdal, na znamení díky kývnul hlavou k Yasumarovi a prošel dveřmi jako první. Kdyby tam začali řešit kdo dveřmi projde první, tak ten trénink pravděpodobně nestihnou ani s takovým náksokem co vyšli. Sai to měl trochu jinak, chtěl být na tréninku co nejdříve, aby nemusel čelit celé skupince v šoku. Takhle dojdou všichni postupně a postupně by i mohli vstřebat, kdo je jejich nový zástupce. A taky se musel sám psychicky připravit.
[trec=sai]Uhm, kapry?[/trec]
Zopakoval zmateně. Ale byla to spíš taková situace, kdy pusa vypustí nějaké slovo a v ten moment se hlava opravdu ujistí, že to slovo slyšela. Takže nečekal na odpověď a pokračoval.
[trec=sai]No, v rodinném sídle máme jezírko s takovými těmi barevnými kapry. Ty jsou ale jen na koukání a moc srandy s nimi není. A jestli myslíte k jídlu, tak preferuju jiný ryby. Ono dost lidi chystá kapra v nějakém těstíčku a já hrozně nesnáším věci v těstíčku. Ale třeba na přírodno, s citrónem. To bych zvládl i kapra. Proč se ptáte, Kuchiki-taichou? [/trec]

[name=suki]Taiketo Suki[/name]

[myslenky=suki]Sakra, já tam takhle nemůžu jít! Musím se převlíct. Měla jsem od našich vyjít dřív.[/myslenky] Mudrovala Suki v duchu, zatímco spěšně pádila přes nádvoří. Na převlečení jí chvilka zbývala, ale musela si opravdu pospíšit, pokud to chtěla stihnout. A že to ona chtěla! Byla většinou dochvilná.
Když vrazila do svého pokoje v kasárnách 6. divize, raději ignorovala ten nepořádek. Vypadalo to tam jako po výbuchu bomby. Několik kusů oblečení se válelo na podlaze a zoufale toužilo po tom, aby je někdo konečně uklidit. Obzvlášť ta růžová chlupatá ponožka s puntíky tak smutně koukala zpoza skříně. Na stole byly, kromě několika knížek o krystalech a vzácných minerálech, také bavlnky, stužky, kožené šnůrky, na které navlékala korálky z broušených minerálů. Vypadalo to celé jako takový hezký kreativní chaos. Sukiin messy pokojíček byl v přímém kontrastu s tím, jak Suki přistupovala k práci. V té byla vždycky organizovaná a spořádaná, proto ji představa, že dorazí pozdě, maximálně stresovala. [rec=suki]"Babo jedna, dělej,"[/rec] mluvila Suki sama k sobě nahlas.
Když byla hotová doslova vyletěla z místnosti, bohužel cestou přibrala palcem roh dveří. [rec=suki]"Sakra!"[/rec] tlumeně zařvala a běžela jak Joffrey de Peyrac dál. Pokud se jí po cestě nic dalšího nestalo, stačila doběhnout na prostranství, kde se konal trénink, akorát včas.

Kuchiki Yasumaru

neodpověděl. Pokud se Sai podíval vedle sebe, uviděl pravděpodobně něco jako

Spoiler:

Samozřejmě že byl Yasumaru vegetarián a to se vztahovalo především na kapříky, kteří byli jeho nejbližší přátelé ve zlém světě. Saiova odpověď mu ale vnukla něco, co ho do té doby nenapadlo. Už delší dobu si všímal, že z jezírka se ztrácí jedna rybka za druhou a ten problém ho velice tížil...
"Mohlo by to tak být? Co když je odtamtud někdo loví a potom je jí?!" mumlal si pro sebe přiškrceně a mimoděk se podíval směrem, kde ležela někde za zdmi zahrada rodiny Kuchiki. Nechtěl ani pomyslet na takový scénář, ale vyloučit to bohužel nemohl... Na chvíli zapomněl na to, že jde vedle Saie, který nejspíš netuší, která bije.

[name=sai]Yashida Saitaro[/name]

Když se mu nedostalo okamžité odpovědi, tak pohlédl na svého kapitána. Brzy pochopil, proč se ptal na kapry a opravdu se nejednalo o kulinářskou debatu. Cítil se blbě, ale kapitán se na štěstí úplně přepnul na jiný kanál a tak si Saiova panikařijícího výrazu nevšiml. On ale stihl postřehnout, co si tam kapitán šeptá.
[trec=sai]Troufnu si říct, že by si vám žádný člověk netroufl krást kapry, Kuchiki-taichou. Nejspíš nějaká vydra, opeřenec, kuna a nebo kočka. [/trec]
Jak jmenoval zvířata, tak počítal na prsty ruky. Víc zvířat co se pohybovalo po okolí a jedlo ryby ho nenapadlo.
[trec=sai]Místo stráže, by stačilo na místo pořídit třeba psa.[/trec]
Přišel i s možným řešením. Tohle bylo možná více stresující, než oháněnní se mečem na cvičišti.

>>>>> 4. divize

[name=yoshiro]Ruyichi Yoshiro[/name]

S dalším úkolem přišla o něco delší procházka. Yoshiro i Chieko přitom mohli zavzpomínat na staré dobré časy na akademii, protože právě kolem jejích prostorů šli. Byl to jeden z největších sektorů Seireitei, který byl z velké části tvořen přírodou, což bylo fajn.
Yoshiro si cestou udělal selfíčko, protože SpiritScribe nespí a je potřeba ho neustále krmit dalším obsahem. Fotku komentoval hashtagem #AcademyLife a bez váhání to sdílel, i když to bylo dost cringe a nedávalo to smysl. Nešlo nic.
[rec=yoshiro]"Na kapitána šesté divize musíme opatrně,"[/rec] začal s instrukcemi pro zástupkyni a Kura, zatímco schovával Spiritphone do brašny. [rec=yoshiro]"Vždycky když jsem kapitána Kuchikiho potkal, měl jsem pocit, jako by se měl každou chvíli rozbrečet."[/rec] Důvodů pro to mohlo být hodně. Co Yoshiro slyšel, tak na mladého kapitána byly kladeny dost vysoké nároky a jeho rodina celkově nebyla zrovna normální a funkční. Když se do takové situace dostane slabý jedinec, může ho to zlomit.
[rec=yoshiro]"Na co byste se ptala takového emocionálně nestabilního muže?"[/rec] pokračoval se svým testem.