Prostory 6. divize

[name=suki]Taiketo Suki[/name]

Ať už bylo jaro, léto, nebo zima, magnolii bylo prima. Podstatné bylo, že doslova vybízela k vyfocení, takže se vlastně ani nedalo divit tomu, že to Noriyukiho hned napadlo. Ačkoliv teda druhá stránka věci byla, jestli je nutné fotit s magnolii zrovna Suki. Proč ji vlastně chtěl fotit? K čemu mu to bude dobré? Je sice z 9. divize, ale zase si přece nemusí fotit všechno. To už je nějaká pracovní deformace ve stylu, když si chvilku něco neblejsknu, dostanu tik do pravého oka?
[rec=suki]"M-momentku?"[/rec] zapochybovala Suki, jestli dobře slyšela a vrátila se pár kroku ode dveří směrem zpátky k Noriyukimu. Hlavou se jí honilo miliony myšlenek. [myslenky=suki]Proč si mě chce fotit? To ještě patří do toho článku o kooperaci 6. a 9. divize?… Nebo mu přijdu hezká?[/myslenky] Suki se zarazila nad svou poslední myšlenkou. Co ji to sakra zas napadlo?! [myslenky=suki]To určitě ne, je to pracovní záležitost…[/myslenky] Suki na tváři naskočil ruměnec, i když se snažila tvářit, že se nic neděje. Po očku si pak ještě prohlédla Noriyukiho. [rec=suki]"Do toho vašeho článku o kooperaci našich divizí?"[/rec] ujišťovala se ještě.

Kuchiki Yasumaru

měl určité zkušenosti, které se týkaly získávání dobrot v době dobrotové prohibice, která pro něj panovala od jeho narození. Jeho otec se vždy obával, že by byl Yasumaru moc tlustý a nezvládl by bojové chvaty, které trénoval. Bohužel to Yasumaru nemohl uvést na pravou míru, protože by musel prozradit, že i když sladkosti tajně jí, chvaty mu i tak jdou a dokonce ani není tlustý. Takhle to jen musel otci pokaždé odkývat a těšit se na to, kdy znovu nadejde jeho příležitost.
"Pojďte za mnou, Yashida-san!" zašeptal spiklenecky a máchl na Saie rukou. Potom se vydal směrem k hlavní bráně. Šel opatrně, jako by snad očekával, že ho někdo přistihne při pokusu projít ven z divizního pozemku, tak skandální čin!
Venku na ulici se rozhlédl. Jakmile si byl jistý, že je vzduch čistý, dal se doleva podél zdi. Netrvalo to dlouho a došli jste ke skupince stromů a keřů, která u zdi rostla. Tu Yasumaru obešel a ukázalo se, že na druhé straně, která není od vchodu vidět, stojí malý stánek. Jen jednoduchý dřevěný vozík určený k tomu, aby ho tlačila jedna osoba, a několik bedýnek na sezení a uskladnění zboží. Ta jedna osoba byl stařičký pán, který vypadal, že je vrstevníkem rodičů vrchní kapitánky. Měl dlouhé bílé vlasy i vousy a sotva mžoural kolem sebe, aspoň se to tak zdálo. Tím zbožím bylo několik druhů knedlíčků dango.
Yasumaru se k němu vydal a jemně mu poklepal na rameno. Tím získal jeho pozornost.
"Ah, to jste vy, mladý pane? Nějak dlouho jsem vás neviděl! Takže to, co obvykle?"
Místo odpovědi se Yasumaru otočil na Saie. "Co si chcete dát?" zeptal se ho. "Hara-san má nejlepší dango, jaké jste kdy měl!" dodal sebevědomě.

[name=chieko]Nekonome Chieko[/name]

Chieko Hijikatovi přiznala, že se kolem celého tohohle podkapitánství cítí nervózně a že z toho má obavy. Což sice nebylo zrovna něco, co by měl nadřízený říkat svému podřízenému. Ale bylo to, co to bylo. Když jí na to Hijikata odpověděl, že by si ani nevšiml, Chieko to překvapilo. Že by si jen myslela, že je nervóznější víc, než skutečně byla? Nebo se aniž by si toho všimla, zlepšila ve vyjadřování a komunikaci s ostatními? A nebo jen chtěl být Hijikata milý? Určitě chtěl být jen milý. Chieko se jemně hřejivě usmála. To, že to Hijikata myslel ironicky, nebo dokonce výsměšně, jí ani nenapadlo. Za to Kuro se na důstojníka zamračil. Nic ale neříkal, nechtěl to tu zbytečně dělat pro Chieko víc awkward než bylo třeba.
Na Hijikatova další slova Chieko jemně přikývla. Skutečně to jednoduché nebylo, obzvlášť pro někoho jako ona.
[rec=chieko]"H-hai...!"[/rec] vyhrkla, když jí Hijikata podal dvě kamerky. Hlavně se snažila je držet tak, aby neopatlala rukama jejich objektivy. U toho poslouchala Hijikatu, který jim říkal o tom, jak dlouho už je v deváté divizi....i když se vlastně toho moc nedozvěděla. Když se jich zeptal, jak dlouho byli v pětce, Chieko se zamyslela, aby to spočítala. [rec=chieko]"...Dvacet?...Dvacet let..."[/rec] odpověděla pak. Kuro sám pořádně nevěděl, jemu ty roky taky  splývaly dohromady. Chieko samotnou překvapilo, jak dlouho to bylo. Na druhou stranu byli shinigami, kteří ve své divizi byli i stovky let. Záleželo na úhlu pohledu. [rec=kuro]"Také to byla celá naše kariéra." [/rec]doplnil k tomu Kuro.

[name=saitaro]Yashida Saitaro[/name]

Souhlasně přikývl a vydal se za kapitánem. Bylo vtipné pozorovat, jak opatrně si kapitán počínal. On šel prostě jako když normálně šel? Kdyby neměl plné ruce, tak se napije. Ono by se dalo napít i teď, ale nechtěl se napít přímo z láhve takhle s kapitánem. A nalévat za chůze s tím co u sebe má fakt nezvládne, bude muset počkat. Možná měli vzít i nějakou vodu. Alkohol i kafe přci jen dost dehydratují. A pít kapří vodu asi nebylo okej pro kapry ani pro ně. Vůbec netušil kam ho to kapitán vedl, ale šel loajálně s ním. To co se před ním ukázalo neočekával, nebo jakože, neočekával že by v takovém stánku jedl někdo jako kapitán a ještě k tomu z rodu Kuchiki.
[trec=sai]No, tak to abych vyzkoušel to dango?[/trec]
Odpověděl trochu nejistě, neměl totiž moc možnost se vůbec rozhlédnout co je na výběr. A když mu kapitán něco doporučil, tak by měl asi zkusit to. On moc na sladké nebyl, ale občas proč ne.
[trec=sai]Zdravím vás, ojiisan.[/trec]
Pozdravil s úsměvem dědouška, jehož jméno neznal a kterého Yasumaru neslušně ani nepozdravil. Bylo to ale asi alkoholem a taky z monžého nadšení, že s někým sdílí tohle místo. Sai si odložil věci na jednu z bedýnek, položil i kalíšek a začal nalévat. Po tom co nalil druhý kalíšek zvedl hlavu a podíval se na dědečka.
[trec=sai]Dáte si s námi jednoho na zdraví?[/trec]

Sai -> Dědeček si tě nevšímal, ani se tvým směrem neotočil, když jsi ho pozdravil. Jakmile jsi odsouhlasil, že si tedy dáš, Yasumaru se naklonil k muži blíž a něco mu ukázal rukama. Na to začal pán třesoucíma ale nečekaně rychlýma rukama chystat měkké kuličky různých barev napíchnuté na špejlích do bambusové krabičky. Když jsi zakempil u jeho bedýnky, trochu sebou trhl, jako kdyby si tě teprve teď všiml. "Ah! Dneska máte společnost!" okomentoval to. "Zdravím, zdravím."
Yasumaru dědečkovi zase něco ukázal a on přikývl, ale místo dalšího mluvení se soustředil na balení.
Když ses zeptal, jestli se chce děda napít, Yasumaru mu to přetlumočil opět posunky.
"Ale jó, napil bych se, jestli vás to neurazí!" přijal stařeček potěšeně. Moc společnosti tady asi neměl... i když třeba to bylo pouze falešné zdání, mohl mít spoustu stálých zákazníků, kteří potřebovali denní dávku cukru.
Yasumaru se potom otočil na tebe.
"Ehm... Yashida-san, budete to muset zaplatit, nevzal jsem si peníze," pronesl poněkud rozpačitě. "Potom vám to vrátím!" ujistil tě ještě.

[name=nori]Shirogane Noriyuki[/name][name=papu]Papu[/name]

Kéž by Noriyukiho problém byl tak jednoduchý, jako tik v oku. Problém byl, že mu momentálně ani nedošlo, že tam sekal jednu fotku za druhou jak baťa cvičky, protože tím maskoval jeden velký nervózní problém.
Jestli ona měla v hlavě milion myšlenek, on jich měl rázem trilion, protože si uvědomil, jak blbě to mohlo znít, ještě ve spojitosti s tím, že si jí fotil už předtím, kdy to bylo ještě zabarveno profesionalitou. Celé tohle uvažování mu vyčarovalo ruměnce ve tvářích a trochu nervózní pohled.
[rec=nori]"Já..." [/rec]začal trochu koktat a Papu byl tentokrát takový parťák, že ho v tom nechal pěkně vykoupat.
Přitom si všiml, že Suki se taktéž začervenala. Fajn, v téhle situaci ještě asi nikdy nebyl. Na padesátníka docela fail. A taky to bylo velice neprofesionální chování. Měl být elitní novinář, ne blekotající moula.
[rec=nori]"Přiznám se... že ne..."[/rec] vydechl nakonec zcela upřímně. Papuovi z toho málem vybuchla hlava, jak zadržoval smích. [rec=nori]"Prostě... Tohle místo mi přišlo až moc hezké, aby nebylo zvěčněno. A s vámi bude ještě mnohem hezčí,"[/rec] řekl dost nervózním tónem. Přitom byl připraven na nějaký ten Suki-smash přímo do obličeje.

[name=saitaro]Yashida Saitaro[/name]

Takže pán byl hluchej už v důsledku věku a nebo byl dost možná hluchej od narození, protože z toho co dál viděl pochopil, že se s ním Yasumaru domlouvá pomocí znakové řeči. A on už ho tu v duchu obviňoval z toho, že nepozdravil. Sai se tedy aspoň usmál a poklonil, když si ho dědoušek všiml a pozdravil je.
[trec=sai]Výborně![/trec]
Zahlásil na odsouhlasení pitiva a rozlil tedy i do třetího kalíšku. Byla škoda, že měli mezery v komunikaci, protože takhle staří lidé měli většinou ty nejlepší příběhy. Zažili toho přeci jen hodně. Jeden kalíšek potom vzal a donesl ho dědouškovi.
[trec=sai]To nechte být kapitáne, třeba dnes nikoho nedopadneme a budeme to muset absolvovat znovu, tak prostě vezmete dobroty příště vy.[/trec]
Mávnul nad tím rukou a sáhl do svého oblečení pro peněženku. Koukl na stánek jestli tam někde není cena, jestli jo tak si v hlavě sečetl co si objednali a dal dědouškovi to a i něco málo navíc pro něj. Pak podal kalíšek i kapitánovi a poslední vzal pro sebe. Lehce plný kalíšek zvedl do vzduchu.
[trec=sai]Tak na seznámení a vaše zdraví![/trec]
Pronesl směrem k dědouškovi, i když mu teda pravděpodobně nerozumněl vůbec nic. Ale třeba to kapitán přeloží nebo nějak aspoň trochu přečte situaci, oči mu přeci jen sloužily. No a tak tedy vypil co měl sám nalito.

[name=hijikata]Hijikata Toshiro[/name]

[rec=hijikata]"Dvacet let jo? Zajímalo by mě, jak na vás kapitán přišel,"[/rec] prohodil zamyšleně, zatímco se tam krčil pod větví stromu. [rec=hijikata]"Máte nějaké zkušenosti s psaním?"[/rec] zeptal se Chieko a jen tak nenápadně po očku se na ní podíval, aby viděl její reakci. Sociální média v tomhle otevíraly dveře v podstatě každému a ne všichni se za to veřejně stavěli, tak ho zajímalo, jestli Chieko právě není jeden z těchto případů.
[rec=hijikata]"Tak, to je první,"[/rec] oddychl si a narovnal se. Následně udělal několik kroků dozadu, aby se podíval, jestli jde kamerka vidět nebo ne. [rec=hijikata]"Myslím, že dobré ne?"[/rec] zeptal se na názor.
[rec=hijikata]"Budete se chtít ujmout té další?"[/rec] zeptal se Chieko. Už jí měla připravenou v ruce, takže si stačilo jen vypůjčit nářadí a bylo by to.

Sai -> Na stánku jsi viděl šokující cenu, která mohla být aktuální možná tak před pár stovkami let, ale v současnosti to bylo skoro zadarmo.
Děda si to ani nepočítal a prostě si vzal, co mu dáváš. Už ve svém věku neměl takové detaily zapotřebí, vypadal spokojeně. Možná věřil, že jeho stálý zákazník by nepřivedl nikoho, kdo by ho chtěl ošidit.
Když došlo na pití, vzal si od tebe kalíšek třesoucí se rukou.
"Kanpai!" vyšlo z něho stále ještě dost bujaře.


Kuchiki Yasumaru

byl dojatý, že jeho nový zástupce je tak hodný a velkorysý člověk. Nikoho lepšího si doopravdy nemohl přát, a to si ho ani sám nevybral. Byl ale rád, že díky tomu měli větší šanci se poznat, jinak by ho nejspíš dál jen občasně míjel při běžných aktivitách divize. I když možná to byl osud, aby se jejich cesty střetly. Yasumaru někde hluboko uvnitř cítil, že se něco mění, že příchod jeho zástupce nějak ovlivní jeho život. No a nebo to možná prostě byl ten chlast.
Znova si vzal od Saie kalíšek a dal se do spokojeného pití. Prolétlo mu hlavou, že by možná neměl, jelikož už tak se cítil trochu mimo, ovšem ta krátká úvaha ho nestačila zastavit včas. Na to mu sake moc chutnalo a měl moc velkou radost, že si jednou může něco užít. Usmíval se tedy jako měsíček na hnoji a ani ho nenapadlo pochybovat, jestli byl dobrý nápad ukázat Saiovi hned první den tohle svoje tajemství. Tímhle tempem mu do rána ukáže i kde má schovaný svůj SpiritPhone!

[name=suki]Taiketo Suki[/name]

měla pocit, že jí zamrzl mozek. Dívala se pronikavě zelenýma očima na Noriyukiho a Papua a snažila si utřídit myšlenky, které byly více než rozházené. [myslenky=suki]Co prosím… Já se mu líbím?[/myslenky]
Ono na tom vlastně nebylo nic tak divného. Suki opravdu byla hezká žena se šmrncem, který už nejednoho muže odzbrojil. Takže proč se tak divila? Mohla být na podobné chování už zvyklá. Ostatně všechny ty společenské návštěvy, které s matkou absolvovala se nesly přesně v podobném duchu. Suki se ale poslední dobou zaměřovala čistě na práci a už nějakou dobu se s nikým nescházela, takže si prostě asi odvykla? Těžko říct. Možná ji vyvedlo z míry, že se zase někdo zaměřuje na to, jak vypadá, ale vůbec ho nezajímá, co je zač? Slyšel by něco takového muž při prvním setkání?
[rec=suki]"Já… Děkuji… To je od vás,"[/rec] snažila se najít vhodná slova, [rec=suki]"… milé."[/rec] nadechla se a nevědomky si přejela rukou po krku, jako by se snažila uvolnit to napětí, které ji najednou sevřelo. [rec=suki]"Lichotíte mi, Shirogane-san, ale možná někdy jindy, až nebudeme řešit pracovní záležitosti,"[/rec] vydechla a pokusila se zpátky o vyrovnaný úsměv. Suki jen doufala, že jej neurazí, to vůbec neměla v plánu. Ale znala jej chvíli a vážně se necítila na soukromý photoshoot. Kdyby jen věděla, že už dávno proběhl…

[name=saitaro]Yashida Saitaro[/name]

Saké do něj hezky zaplulo, už měl přeci jen žízeň nějakou tu chvilku. Kapitán vypadal spokojeně a tak byl spokojenej i Sai. Další pití ale teď radši nalévat nebude, musel myslet právě na kapitána. Budou ještě muset počkat na dango a něco dořešit, než se vydají do jejich finální destinace.
[trec=sai]Kuchiki-taichou, teď mě ještě napadlo. Víme kde budou umístěné ty nově nainstalované kamery? Asi totiž nechceme, aby nás zachytily.[/trec]
Z toho by totiž mohl být průšvih. Kdyby se kapitán deváté divize dostal k záběrům opilého Saie s kapitánem, jak se schovávají někam do křoví a dlouhé hodiny tam jsou schovaní. Bůh ví, co by o tom byl schopnej vyplodit.

[name=chieko]Nekonome Chieko[/name]

Chieko opatrně držela kamerky a sledovala Hijikatu, jak  jednu z nich instaluje na strom. Chtěla to okoukat, aby pro příště věděla, jak na to, kdyby kamery někdy instalovat musela sama. [rec=chieko]"N-ne...píšeme jen...recenze na Spirit...Scribe..."[/rec] odvětila Hijikatovi na jeho otázku. Sama to moc jako nějaké spisovatelství neviděla. S články z Shunpem Světem by si nikdy nedovolila to srovnávat.
Mezitím Hijikata namontoval první kameru, kterou ještě raději zkontroloval trošku z povzdálí. [rec=chieko]"A-asi ano."[/rec] odpověděla mu, když se ptal na názor [rec=kuro]"Taky bych řekl, že v pohodě."[/rec] přidal i Kuro ještě jeden názor.
Poté se jí Hijikata zeptal, jestli bude chtít namontovat tu další. To Chieko popravdě zarazilo, jak to nečekala a v duchu zpanikařila. Nikdy před tím kameru nemontovala. Ani pořádně neví, jak na to. Sice se před tím koukala, ale bude to stačit? Měla by odmítnout? Nebo by jako podkapitánka měla přijmout? Co bylo správně? [rec=chieko]"Já...zkusím to..."[/rec] rozhodla se nakonec. Půjčila si tedy nesměle nářadí a zbylou kamerku přenechala v Hijikatově péči, aby jí u toho neponičila. No a pokusila se jí s občasnou Kurovo radou nainstalovat na další strom tak, jak vykoukala od Hijikaty. Při tom se snažila nevšímat si toho, jak jí při jejím počínání jistě sledoval a v duchu hodnotil.

[name=daisuke]Daisuke[/name]

Pomalu došel až do kasáren 6. divize. Už sama procházka byla uklidňující, protože po něm nikdo nic nechtěl...lidi ho tu ani moc neznali takže to bylo relativně blažené.
Cestou si udělal pár fotek zajímavě vypadajících květin a jednu fotku dvou členů vášnivě debatujících o něčem, co neslyšel.
Takhle krásně se pomalu přesunul až k pověstnému jezírku...Bylo známé široko daleko, protože bylo krásné...
Tohle se klanu Kuchiki opravdu nedalo upřít...měli styl...

Normálně by se posadil na břeh, hodil nejaké krmení rybám...a užíval si klidu...ale dnes to tu vypadalo nějak živější než obvykle...
Posadil se na kraj a snažil se vypozorovat co se to tady děje...neměl nejmenší tušení a nerad by někam vpadl jen tak...to zavánělo problémy.
Doufal, že nějak vypozoruje, jestli má zvolit jiné místo odpočinku, nebo jestli jde jen o něco banálního....

Kuchiki Yasumaru

se podíval překvapeně na Saie.
"Myslíte? Co je divného na tom, že jsme na vlastní zahradě?" Vůbec mu nepřišlo na mysl, že by mohl dělat něco kompromitujícího, prostě jen plánoval nenápadně čekat na zloděje. "Kdybychom se snažili jim vyhnout, to by bylo podezřelé," sdělil zástupci svůj úhel pohledu. "Navíc, máme s kapitánem ohledně tohohle všeho dohodu, takže se ničeho nemusíte bát, Yashida-san, žádný průšvih z toho určitě nebude," ujistil ho ještě.

[name=saitaro]Yashida Saitaro[/name]

[trec=sai]Hmm. Asi máte pravdu.[/trec]
Potvrdil nakonec kapitánova slova. On asi Sai moc nepochopil, co tam jdou dělat. Podle kapitána budou jenom na vlastní zahradě, ale když budou na očích tak přeci žádný zloděj nepřijde? Jedině teda nějaký ten zvířecí. Takže možná kapitán bral jeho teorii? No, bude lepší počkat co kapitán začne vymýšlet na místě než se v tom tady nějak šťourat. Ajeje, kapitán. A bylo to tu zpátky.
[trec=sai]Kapitán Ryuichi, snad jsem vám ohledně něj dnešním incidentem nějak nezavařil.[/trec]
Naskočilo mu opět na hlavu. Jak by byl dnešní den jednodušší, kdyby se tam neobjevil ten bělovlas. Nechal případně kapitána ještě odpovědět, ale už byl čas jít. Nepřišli sem přeci popíjet ke stánku.
[trec=sai]No, měli by jsme asi pomalu vyrazit?[/trec]
Poznamenal s úsměvem, pozvedl ruce do vzduchu a protáhl se.

[name=hijikata]Hijikata Toshiro[/name]

Chieko mu od první chvíle přišla jako hodně nesmělá osoba, takže ho dost překvapilo, když se rozhodla ujmout se iniciativy a přidělat další kamerku. Bylo to ale překvapení v dobrém smyslu slova, což podtrhl i jakýmsi spokojeným úsměvem. Po tom, co Chieko všechno předal, ustoupil o dva kroky dozadu a dal jí prostor k práci, kterou potom bez komentáře sledoval.
Promluvil až teprve když si byl jistý, že má Chieko hotovo. [rec=hijikata]"Vypadá to dobře,"[/rec] poznamenal a trochu se přikrčil, aby si dílo podkapitánky prohlédl. [rec=hijikata]"Zkuste do ní trošičku strčit, jestli se nehýbe."[/rec] Vybídl Chieko. [rec=hijikata]"Dobrá práce, Nekonome-fukutaichou,"[/rec] pochválil dívku nakonec.
[rec=hijikata]"Takže recenze na SpiritScribu říkáte? A copak jste recenzovala, smím-li se zeptat?"[/rec] On sám byl dost aktivní na sociálních sítích, kde psal nějaké věci bokem, takže ho tahle informace dost zaujala.
[rec=hijikata]"Chcete dodělat zbytek nebo se o to mám postarat?"[/rec] zeptal se ještě na zbývající kamerky. Chieko si to možná neuvědomovala, ale byla jeho nadřízená a Hijikata byl připravený poslouchat její rozkazy.

[name=daisuke]Daisuke[/name]

Z jeho pozice bylo poměrně těžké vypozorovat co se tady děje...už byl ale tady a nechtělo se mu zase odcházet.
6. divize měla díky tučnému kontu klanu Kuchiki bezkonkurenčně nejkrásnější a on toužil si tu odpočinout, možná i trochu zadřímat...
Udělal tedy rozhodnutí....
[myslenky=daisuke]Nedá se nic dělat...prostě se tu něnápadně prosmýknu...támhle na druhé straně je jedno hustší křoví...když tam zalezu, nikdo si mě ani nevšimne...a mohl bych si krapet zdřímnout než bude to správné světlo...[/myslenky]
Pomalu se, podél břehu začal přesouvat k nedalekému houští, kde se plánoval zašít.

[name=chieko]Nekonome Chieko[/name] a [name=kuro]Kuro[/name]

Chieko se povedlo namontovat kamerku na strom, za což od Hijikaty dostala pochvalu. To Chieko udělalo radost. Na jeho pokyn do kamerky šťouchla, ale naštěstí držela pevně na místě a tak si mohla oddychnout, že to nepokazila. Na tváři se jí objevil stydlivý úsměv i se začervenáním z té pochvaly.
[rec=chieko]"C-cukrárny...a restaurace..."[/rec] odpověděla mu na otázku ohledně recenzí, které psala.
Tak jako tak pak přišla otázka na to, jestli chce namontovat i tu zbylou kamerku sama nebo to má udělat Hijikata. To Chieko opět poměrně rozhodilo. [rec=chieko]"Já...já to udělám."[/rec] pronesla Chieko nakonec odhodlaně. Věděla už, jak na to a alespoň bude užitečná. [rec=kuro]"Hm. Co kdybys umístila ty, co se dají níž a Hijikata-san pak udělal ty, které budou výš?"[/rec] navrhl Kuro o něco logičtější přístup.
Pak si kocour něčeho všiml opodál. Zvědavě naklonil hlavu na stranu. [rec=kuro]"Proč se tu podkapitán plíží jako zloděj?" [/rec]nadnesl Kuro, jak tak koukal na podkapitána čtvrté divize plížícího se ke křoví v cizí divizi. Byl to snad podobný creep jako ten maník se šátkem?

[name=nori]Shirogane Noriyuki[/name]

Je to smutné, ale většina hodnotila nejprve podle vzhledu a pak až podle ostatního. Hlavně proto, že vzhled je praští do očí jako první. A hned potom pěst silné a nezávislé ženy, která nechce být očumována. Ale nepředbíhejme, dejme jim čas, zamrzlé mozky a ptáka, co vypadal, že z nich obou brzy pukne smíchy. Jakoby mu nestačilo to, že dnes dostal kapitána 5. divize. Ještě musel vidět tuhle komedii. No to až bude vyprávět na sletu.
[rec=nori]"Um.." [/rec]odpověděl a čekal na verdikt. Naštěstí odpověděla negativně, asi dobře pro ně pro oba. Měli tu přeci práci. Ale i tak to byla škoda. Bylo to opravdu pěkné zátiší. [rec=nori]"Pravda. Pojďme nejprve na ty kamery,"[/rec] řekl po pár velmi dlouhých okamžicích, zatímco si to snažil v hlavě srovnat.
[rec=papu]"Jo! Vysoké místo s dobrým výhledem! Jdeme, ty fotografe!"[/rec] vložil se do toho Papu a pleskl Noriyukiho po hlavě křídlem. [rec=papu]"Nevím, co to do něj vjelo, asi jaro,"[/rec] pokračoval a přeskočil si na rameno k Suki. [rec=papu]"Normálně bývá normální," [/rec]vy.. říkalo se vysokolil, stejně jako vyslepičil? On by se nerad srovnával s nižším ptactvem.

[name=suki]Taiketo Suki[/name]

[myslenky=suki]Nejprve? Jakože pak se k tomu znovu vrátíme?… Že bych si to od něj půjčila a blejskla jeho?…[/myslenky] Napadlo Suki a lehce se uchechtla sama pro sebe. Nervozita z ní pomalu vyprchala. Ostatně nestalo se zase nic tak hrozného, kvůli čemu by se v tom museli dlouho rýpat. A ač si to nechtěla přiznat, samozřejmě jí to polichotilo… Suki chtěla, ať ji všichni vnímají jako silnou a nezávislou ženu, která se ničeho nebojí, a už vůbec ne šovinistického kariérního žebříčku, ale… Stejně jí to trochu počechralo pírka, to ne že ne.
Když jí na rameno ale sedl Papu, trochu se vyděsila. Vytřeštila oči a ani se nehýbala, měla trochu nervy z toho, že jí něco udělá. Byl to jako chytrej pták, ale pořád to byl pták ne? [rec=suki]"Jaro je mocná čarodějka,"[/rec] žbleptla Suki a snažila se mezitím uklidnit. Tihle dva jsou opravdu velmi bezprostřední a nějak moc často jí narušují osobní prostor! [rec=suki]"Taky to se mnou poslední dobou nějak mele…"[/rec] šeptla k Papuovi, který jí seděl na rameně, a pak se obrátila na Noriyukiho.
[rec=suki]"Nejprve no, uvidíme, na co pak zbude čas,"[/rec] zasmála se přátelsky a bylo skutečně poznat, že jen žertuje. Pak se otočila a znovu se rozešla směrem k budově. Papu si buď přeskočil zpátky na Noriyukiho, nebo šla společně sním. Když dorazila k budově, tak už tentokrát neváhala a vstoupila dovnitř.
Suki přeletěla očima po tom neuvěřitelném nepořádku… Vypadalo to, že už tu hodně dlouho nikdo neuklízel a chodil tady spíš pařit? Lahve od saké se válely po podlaze… No… Už v hlavě sesumírovala plán, jak tu někoho nažene, aby pořádně uklidit. [rec=suki]"Eh, je tu strašný nepořádek, to se omlouvám. Nevím, proč se tu neuklízí,"[/rec] hlesla a podívala se na zašlé schodiště vzadu místnosti. [rec=suki]"Ve druhém patře je potom žebřík na střechu,"[/rec] dodala. Popravdě to tady vypadalo spíš jako šmajchlkabinet…

[name=hijikata]Hijikata Toshiro[/name]

[rec=hijikata]"Restaurace? Pak je možné, že jsem něco od vás četl,"[/rec] zamyšleně si promnul bradu a snažil se vzpomenout si na to, jestli někdy četl článek od Nekonome Chieko. [rec=hijikata]"Píšete pod svým jménem nebo ne?"[/rec] napadlo ho zeptat se ještě. Spousta autorů v dnešní době použivala nějaký pseudonym.
Chieko se během Hijikatova hlasitého uvažování rozhodla namontovat zbývající kamerky, ale kocour přišel s rozumnějším nápadem, se kterým důstojník souhlasil a pokud mu zástupkyně dovolila, ujal se tedy své části úkolu.
Potom však poukázala na něco velice zvláštního a Toshiro sám nevěřil tomu, co mu právě namlouvaly jeho oči. Proč by se zástupce kapitánky čtvrté divize plížil zahradou šesté divize.
[rec=hijikata]"Nekonome-fukutaichou, myslíte si, že je možné, že jsme právě našli našeho zloděje kaprů?"[/rec] podíval se na Chieko s nadzdviženým obočím.

Kuchiki Yasumaru

"Ale kdepak, Yashida-san, s kapitánem Ruyichim je všechno naprosto v pořádku..." řekl a nebyl si jistý, jestli je to vlastně pravda nebo milosrdná lež, ale to bylo celkem jedno. I kdyby se stal ten největší průšvih, nikdy by to nedával Saiovi za vinu, jelikož za svoje podřízené je zodpovědný kapitán, zvlášť když u celé věci byl. "Hmm. Ještě je docela brzo, ale možná bychom si mohli jít najít vhodné místo, odkud dobře uvidíme," usoudil s pohledem na nebe. "Nebo se můžeme podívat po té vaší náušnici, jestli jste ji někde ztratil," navrhl taky věc, na kterou si kdoví proč náhodně vzpomněl, když mu pohled omylem zavadil o Saiovo děravé ucho bez ozdoby. "Byla docela barevná, jestli se nemýlím, ta se nemohla jen tak někde nenápadně zakutálet..." zamyslel se nad tím.

[name=daisuke]Daisuke[/name]

Jeho nenápadný pohyb nezůstal bez povšimnutí, ale Daisuke byl upřímně příliš unavený a nezvyklý se takhle plížit, aby si všiml, že ho z dáli pozoruje kočka a dva další lidé.
Když se konečně přesunul ke křoví, které bylo dostatečné husté aby se tam mohl zašít a ideálně si zdřímnout.
Vešel do křoví, posadil se na kus látky který vytáhl z kapsy aby si nezamazal oblečení.
Pak se zahleděl na vodní hladinu....bylo to tu opravdu malebné.
Nachystal si foťáček, odhadem vyhodnotil světelné podmínky. Pak nastavil clonu i čas a udělal několik snímků vodní hladiny na které se tu a tam vytvořilo několik pravidelných kruhů, když se nějaký kapr objevil na hladině aby zase zmizel pod vodou.
[myslenky=daisuke]To ticho...ten klid...[/myslenky]
Daisuke se pousmál. Tady se všechen shon divize i jeho temné vzpomínky měli tendenci rozplývat.
Bafnul si dvakrát ze své dýmky a položil se na záda, na připravenou látku. Mezírkami v křoví sledoval oblohu a přemýšel. Co to asi všinchni v té 6. divizi dělali, že tu byl takový povyk.
[myslenky=daisuke]Že by nějaká sláva?[/myslenky]

[name=chieko]Nekonome Chieko[/name] a [name=kuro]Kuro[/name]

[rec=kuro]"To je dost možný, napsali jsme toho poměrně dost."[/rec] odvětil Kuro na Hijikatovo zamyšlení, že nějakou tu recenzi možná četl. Aby si ale takovou recenzi dokázal přiřadit k obličeji, zeptal se, jestli Chieko píše pod svým jménem. [rec=chieko]"Ne..."[/rec] zavrtěla hlavou Chieko. [rec=kuro]"Četl jste někdy něco od Modrého Leknínu nebo Černého Kříže?" [/rec]zeptal se ho Kuro zvědavě a při jednotlivých přezdívkách ukázal nejprve tlapkou na Chieko a pak na sebe. Celkem ho zajímal názor experta na jeho dílo.
Poté se Chieko rozhodla namontovat zbývající kamerky, než Kuro přišel s lepším nápadem, se kterým Hijikata i Chieko souhlasili.
No a to kocour zahlédl nějakou zvláštnost dějící se kolem jezírka. Podkapitána čtvrté divize plížícího se nejen po cizí divizi ale ještě ke všemu ke křoví. [rec=chieko]"Já...já nevím. Možná...možná to má logické vysvětlení..."[/rec] pronesla zaražená Chieko, jak tou situací, která se odehrávala před ní, tak i tou otázkou od Hijikaty. [rec=kuro]"Spíš než jako zloděj, vypadá jako šmírák. K čemu by zloději byl foťák? Zajímavý, že to by byl už druhej ze stejný divize tenhle den."[/rec] nadnesl Kuro. Kdo ví, co z toho byla horší varianta.[rec=kuro] "Vyfoť ho. Ať máme důkaz pro všechny případy." [/rec]poradil kocour a Chieko vytáhla svůj SpiritPhone, se kterým podkapitána vyfotila přesně ve chvíli, kdy zalézal do křoví.

[name=hijikata]Hijikata Toshiro[/name]

[rec=hijikata]"Podívejte se na něj,"[/rec] pronesl udiveně a udělal jeden pomalý dlouhý krok ke stromu, na který před chvíli montoval kamerku, aby se ujistil, že na zástupce čtvrté divize hezky vidí. [rec=hijikata]"Sice ještě nemáme hotovo, ale kapitánovy rozkazy byly udělat celou věc nenápadně, což teď stejně nemůžeme. Myslím si, že většinu snad máme jakž takž pokrytou."[/rec] Prohodil si nezapálenou cigaretu z pravé strany pusy do levé a přikývl hlavou pro jakési sebeujištění.
[rec=hijikata]"Pojďme se přesunout opodál. Pokud se vážně jedná o našeho viníka, musíme působit nenápadně,"[/rec] řekl a procházkovou chůzí se vydal pryč od kamer.
[rec=hijikata]"Modrý leknín a Černý kříž, říkáte?"[/rec] Vrátil se ještě k předchozímu tématu. Promnul si bradu a zamyšleně se zadíval na Chieko. [rec=hijikata]"Nestojíte náhodou za sérií článků na produkty z Cukrového potěšení?"[/rec] zeptal se, ale z výrazu bylo jasné, že si tím není jistý.