Prostory 2. divize

[name=akkaku]Yoru Akkaku[/name]

Bylo hotovo. Akkaku donesl poslední složku do Kitsuniny kanceláře. Poté si sedl do židličky a přemýšlel, co teď. [myslenky=akkaku]Stále jsem nepřišel na to, co bylo tím testem. Ale bolí mě hlava ne úplně příjemným způsobem. Mentální vyčerpání je svinstvo.[/myslenky] Akkaku se zamyslel, co by mohl udělat dál. Pak se rozhodl, že má jedno eso v rukávu, jak zvednout lidem tady náladu a sebe dekompresovat. A tak začal ze své lednice vytahovat čerstvou smetanu a z dalších míst jiné ingredience a odnesl je do kuchyňky.
...
Akkaku přišel o další dvě hodiny zpátky na administrativu a vypadal trochu odpočatě. [myslenky=akkaku]Nesmím to udělat moc veřejně. Ale zároveň vím, že tím asi dost lidí potěším. Jen to musím domluví s někým, kdo to může zorganizovat...[/myslenky] přemýšlel během toho, co se blížil ke stolům, u kterých snad někdo byl i teď později.

[name=akkaku]Yoru Akkaku[/name]

Podkapitán se na Nami usmál. Měl rád lidi, kteří brali vážně svojí práci. Navíc měl z dneška dobrý pocit. Akorát mi začínala chybět jeho maska na obličej, byl navyklý jí nosit téměř neustále posledních pár století.
[trec=akkaku]Mám na vás prosbu, u které mě nenapadá nikdo, kdo by byl tak schopný jako vy, abych mu to svěřil.[/trec] začal s tím, že částečně šlo o psychologický trik, kdy lidi mají menší tendenci odmítnout, když se cítí, že dělají velkou službu. Částečně to byla pravda. [trec=akkaku]V lednici je dvacet porcí Panna Cotty s lesním ovocem. Musí přes noc ztuhnout. Je tam v zamčeném boxu.[/trec] nyní podkapitán položil na pultík klíč. [trec=akkaku]A potřebuji, aby je zítra někdo rozeslal Kapitánce, mně, všem důstojníkům divize I Onmitsukido a samozřejmě se myslí i na vás tady. Ale nikdo nesmí vědět, že je to ode mne. Ani podnik mých rodičů nezmiňovat, protože s tím nechci být přímo spojován. Šlo by to?[/trec]
Podkapitán se vážně na Nami podíval. Bylo mu jasné, že žádá něco zcela mimo její popis práce a povinností, ale doufal, že mu s tím vyjde vstříc.

[name=akkaku]Yoru Akkaku[/name]

Akkaku se na tyhle otázky jen zasmál: [trec=akkaku]Do druhé divize se z tajných jednotek vracím po téměř 300 letech. Nepřeháním, když řeknu, že mé příjmení v divizi znáte jen vy a kapitánka. I v Onmitsukido ho zná jen pár důstojníků. A mám v plánu se představovat pouze jménem. Preferoval bych, kdybyste o mně mluvila pouze jménem, či mě jím oslovovala v přítomnosti jiných členů také. Samozřejmě počítám, že to časem praskne, ale čím později, tím lépe. Peču a vařím, abych se dekompresoval. Ale nechci s tím být spojován z osobních důvodů. Je takto vše jasné?[/trec]
Akkaku si až poté co domluvil uvědomil, že mluvil jako důstojník Onmitsukido. Jako muž v organizaci, kde jakékoliv příkazy jsou slovem božím, protože jakákoliv chyba v operaci může mít fatální důsledky pro všechny. Jako někdo, kdo rezolutně oznamuje, co jak přesně bude... [trec=akkaku]Já... Se omlouvám za tón. Síla zvyku... Jak jsem řekl, 300 let... Ne, důvody nejsou důležité, prostě bych s vámi takto neměl jednat tak jako tak.[/trec] poté se podkapitán omluvně uklonil. Věděl, že mu tohle nesmí uklouzávat, jinak si v divizi nadělá dost nepřátel. A ti ho sice, snad, neotráví nebo tak, ale osudy ztížené administrativy by mohly být osudem horším než smrt...

[name=akkaku]Yoru Akkaku[/name]

Nami se pokusila podat vysvětlení situace a Akkaku se zamyslel. [myslenky=akkaku] Spíš než víc co dokážu spotřebovat, tak jako prakticky dítě cukrárny jsem si vybudoval odpor k věcem, které sladší... Ale asi nemusím vysvětlovat vše.[/myslenky] [trec=akkaku]Tak nějak. Děkuji za pochopení a pomoc. Nyní půjdu na obchůzky já, kdyby mě někdo hledal kdokoliv jiný než kapitánka, nebo zpráva s misí z první divize či centrály. Pokud by mě hledali ti, budu v Cukrovém potěšení.[/trec]
S tím se otočil a odešel z místnosti. Mezi budovami se pak ztratil a skryl své reiatsu, aby ho nikdo nemohl sledovat. Pro kohokoliv by to vypadalo, že zmizel a pak se objevil až ve dveřích cukrárny...

---> Cukrové potěšení