Kyouki Ishibumi

Jméno a příjmení: Kyouki Ishibumi

Vzhledový věk: 20

Divize/Hodnost: 3/Člen

Záliby:
- Ráda si ve volném čase čmárá něco do svého bločku.
- Chodí vypomáhat do kočičího útulku v Rukongai.
- Ráda provokuje, zvláště ty, kteří mají výbušnou reakci.
- Snaží se každý den jakkoliv upravit svoji vizáž, od obarvených vlasů po různé sponky nebo netradiční styl oblékání.
- Má ráda ananas na pizze, i když neví, co je ananas a co je pizza.

Talent: Přetvářka a faleš ji nejsou cizí, ba naopak. Dokázala by přesvědčit kohokoliv o své nepravdě.

Povaha:
Přes její milé a společenské chování se v ní schovává bojechtivý a zapálený duch. Nerada si nechává kecat do toho, co zrovna dělá nebo jak by se měl chovat. Nejvíce zbožňuje lidi, kteří druhým diktují, co a jak mají dělat. Těm by nejraději dala jednu mezi oči. Ale to všechno zřejmě pochází z jejího působení na akademii, kdy skoro všichni v jejím okolí se povyšovali, převážně nad ní. Proto se naučila schovávat své emoce a schopnosti, aby měla o to sladší pomstu. Jinak má ráda svoji pohodu a záliby, které si v osamocení našla.
Kromě toho se snaží svět, i přes svůj nelehký původ, vnímat komplexně a nevnímat jen odstíny černé a bílé. Věří, že každý má nějaké důvody, které jen tak nesděluje a pravda nemusí být hned to první, co se jedinec rozhodne sdílet. Proto si nenechává lidi jen tak připustit k tělu a vztahy pro ní znamenají dlouhodobý proces.
Ohledně její bojechtivosti, no, byla hodně kompetitivní na akademii. Samozřejmě, nebyla génius jak pár jedinců, takže se to snažila vyvážit tvrdou prací ve volném čase. Což se vyplatilo, protože dala tak pár lidem hezky nafrak. Ale to samozřejmě nepomohlo nijak jejímu sociálnímu postavení. Takže jí hodně lidí začalo označovat za blázna, skrz její výbuchy radosti, když někoho porazila. Ke konci se jí tedy spíš báli než cokoliv jiného.

Vzhled:
Existuje jedno slovo, které nádherně popisuje Kyouki. Výstřední. Nebojí se obarvovat si vlasy do pastelových a jiných křiklavých barev, nosit různé šílené doplňky nebo vyzkoušet barevné čočky. Její nejoblíbenější doplněk jsou sponky do vlasů. Hlavně ty se zvířecími motivy, např. s tučňáčky nebo rybičkami. A s tím jak si upravuje shihakusho nebo jinou uniformu, jednoduše může někomu připomínat školačku ve fázi sebepoznávání.
Co se fyzičtějších rysů týče, tak má malý a zaoblený nos, oči má původně sytě modré, má bledější kůži s pihami, avšak toto je často přehlíženo, neboť na jejím obličeji převládá tetování položené osmičky přímo pod jejím levým okem.
Trup si obvazuje stahovacími obinadly, ale i přes ně je patrná její vyspělost. Shihakusho má na místo klasického lemu lem fialový, volnější kolem krku a zkrácené rukávy pár centimetrů pod lokty. Z důvodu obinadla má i rozepnutější hrudník. Pásek je klasicky bílý s všitým ornamentem lilie na obou koncích. Kalhoty má zvonovitě volné po kolena a lýtka už jsou pevně svázaná dalšími obinadly. A klasické dřeváky, protože ještě nenašla nějaký obchod se zajímavou obuví. Jo, a na pravé ruce má gumičky do vlasů!

Historie:
Stejně jako většina duší, co přijdou do Soul Society, si ani Kyouki nevybavuje svůj předešlý život. A možná to je i dobře, neboť se ve světě duší objevila jakožto velice mladá dívka. Avšak místo trýzně a chudoby, jak to u vzdálených částí Rukongai bývá, měla váhy štěstí nakloněné na svoji stranu. Kdo ví jak dlouho mohla do té doby bloumat světem, ale osud si ji zřejmě v něčem vybral. Totiž. Potkala budoucí hlavu Shihoin klanu a zřejmě ji musela v něčem padnout do oka, protože špínu nahradilo mýdlo a roztrhané oblečení role hedvábí. Avšak nic nebylo bez snahy. Zezačátku byla vychovávaná jako služební v hlavním domě, jenomže projevila určitou zdatnost v boji, a tím se jí otočil svět vzhůru nohama. Místo etikety měla v ruce meč a jak správně nalít čaj nahradilo vše, co se považovalo za základy pro vstup do Onmitsukido. A zřejmě někde v tento čas se Kyouki začala ohrazovat vlastními názory a hlavou, což se samozřejmě nikomu nelíbilo. A o to víc se nelíbil Kyouki její vlastní život. Být v rukou někoho jiného a mít nalinkovaný osud. Ano, byla vděčná za to, co z toho získala, ale sama cítila, že její život má být někde jinde. V jejích vlastních rukou. Proto se jednou z jednoho tréninku vypařila, což po tolikátém pokusu nikdo neměl za nic nového, avšak tentokrát to vzala až před brány Shinigami Akademie v Seireitei. Samozřejmě, pod samotný klan nikdy nepatřila, takže neměla rodinné jméno. Ale pro její překvapení získala doporučení. Mohla si domyslet od koho. A to se jí nelíbilo, protože to znamenalo, že její čin byl hodně předvídatelný, avšak jakmile se stala studentkou, už ji nikdo nemohl vytrhnout zpět.
Akademický život byl z toho akademického hlediska růžo plážo. Ta sociální slupka už ne tolik. Zřejmě si nevybrala zrovna správný čas na nástup, ale s jejím příchod tam přišlo dalších mnoho známých jmen z různých klanů nebo někdo přes jiné doporučení, tedy budoucí géniové, co vypadali, že to zabalí po prvním ročníku. Nebylo to tedy nic lehkého v takovém prostředí vyniknout. Avšak nějak to zvládla. Zažila momenty vítězství, ale i hořkých proher. Které si spíš tvořila sama v hlavě než že by ji někdo jiný vyzýval a měla rivaly. Navzdory všemu měla ale hodně solidní základ a rozvoj s mečem a kontrola reiatsu bylo spíš zdokonalování, než učení. Takže patřila mezi ty jedince, co už uměli shikai na akademii.
Roky plynuly jak voda a vyšla úspěšně akademii. Trochu se bála, že někde poblíž bude skryté komando, co ji čapne zpět, jenomže to by spíš našla někde v knížce než ve svém světě. Mohla tedy pokračovat. Neměla však jasný cíl jako jiní „Jó, chci jít do této divize!“. Ne, to vůbec. Nechtěla se ani nijak specializovat, tedy logická volba byla trojka. Tam to vypadalo, že bude mít co nejméně bolehlavů a svůj vyžadovaný klid. Navíc měla to poměrně blízko k Rukongai, takže vždy mohla jít navštívit svůj oblíbený útulek už z dob akademie. Avšak nic nemůže zůstat růžové navždy…

Jméno: Kougou [皇后 - こうごう]

Vzhled:
Obdařená dospělá žena vyzařující šlechtickou auru a povýšenost. Kromě jejich předností jsou jejími unikátními znaky kočičí uši a krátkosrstý, poměrně dlouhý ocas. Vlasy a srst jsou černé barvy a velice příjemné na dotek jako to nejkvalitnější hedvábí. Ošacení se skládá z tmavě modrého až černého, lehkého kimona zdobené rudými květy a zlatými ornamenty. Pod kimonem nosí bílou, lehce průsvitnou blůzku, která má krajkované okraje, a celé to na ní drží velice upnutě. Oči má velice výrazné, zlatavé barvy s hodně kontrastním make-upem. Nohy má zcela holé, chodila bosé a nehty na rukách připomínají spíše drápy se zakrvácenými konci.

Povaha:
Kougou je rozhodnutá, neustupující a odhodlaná. Bohužel, to většinou znamená, že je hodně panovačná. Ale vždy si stojí za svým slovem a vždy ho dodrží. Sice se povyšuje nad ostatní a chce, aby každý, kdo s ní mluví, používal adekvátní honorifika, ale pod celou tou vizáží se skrývá dobré srdce. Ne vždy ho dává najevo, ale v krajním situacích, kdy na tom skutečně záleží, ukáže svoji dobrou stránku. Většinou se totiž chová dosti sobecky a zřejmě její kočičí rysy ovlivňují její sklony k lenosti a ledabylosti. Je velice hrdá na svoji ženskost, ale bohužel se nechává často strhnout svojí náladovostí. Liší se od Kyouki v hodně směrech, je jí jakousi protivahou. Ale ve skutečnosti vlastně znázorňuje ty její nejhlubší touhy.

‎Vnitřní svět:
Mramorová nekonečná podlaha a v tomto jednoduchém světe se pohybuje Kougou se svojí nejoblíbenější hračkou, temari. Má tam však své vlastní místečko jako skutečná šlechtička. Jedná se o místo s mnoha polštáři z toho nejpohodlnějšího materiálů a dlouhými rolemi různobarevných látek. Toto zátiší je jediným pestrobarevným místem ve vnitřním světě, avšak vyniká o to víc v nekončícím západu slunce, kde celý ether dostává zlatavého nádechu. Většinou ještě k samotné Kougou vede dlouhý červený koberec, na jejímž prázdném konci vždy spočívá Kyouki.

Shikai

Vyvolání: „Panuj, Kougou!“

Vzhled:
Protáhlý meč sytě černé barvy s leštěným stříbrným ostřím, jež má rudo-růžový nádech. Meči zcela chybí záštita. Rukojeť je zcela holá a užší než zbytek zbraně. Je ale omotaná hedvábnou textilií nachově-purpurové barvy, která se táhne skrze prstenec na konci rukojetě, se kterou splývá do jednoho celku. Jak z prstence vychází, tak se látka dělí na dva kusy, které volně vlají za rukojetí. Jejich délka je proměnlivá, neboť závisí na Kyouki, kolik do ní aplikuje reiatsu. Většinou si je ale Kyouki obmotává kolem paže.

Schopnosti:
Po vyvolání daruje Kougo Kyouki aspekty své kočičí duše. Její pohyby jsou skoro neslyšné a získává jakýsi šestý smysl, který ji varuje před blízkým nebezpečím nebo upozorňuje na pokřivenou realitu.

剣の野原 (Ken no nohara) – aktivní
Kyouki vyvolá kolem sebe v poměrně velkém rádiusu nespočet narůžovělých mečů z reiatsu. Tyto meče odpovídají ostrosti i pevnosti samotné Kougou. Kromě však náhradních zbraní má Kyouki možnost se libovolně přesunout k jakémukoliv meči. Pokud ale meč jednou vytáhne a použije, nedá se přesunutí opakovat. Skutečný počet mečů je závislý na jejím reiatsu.

九生 (Kyuushou)– pasivní
Ve své shikai formě obdrží Kyouki devět životů. Pokaždé, co byla zasažena smrtelným útokem, trvá několik sekund, než se vrátí do stavu před svojí smrtí. Když je „zabita“ podeváté, už ji nic nezachrání. Má to ale svoji cenu. Poté, co zruší shikai, se všechny takto znegované útoky vrátí ve formě fyzického stresu na její tělo.

手毬 (Temari) – aktivní
Kyouki má schopnost proměnit libovolný meč v temari, ať už jeden nebo více, dle své libosti v jakoukoliv chvíli. Nejsou to ale obyčejné temari. Neustále se odráží od jakéhokoliv povrchu a vydávají zvonkovitý zvuk. Tento zvuk se postupem času naladí na rezonanci protivníka, což v tomto stádiu znamená, že ztrácí dosavadní kontrolu nad svým tělem a následně i vlastním reiatsu dle délky vlivu. Temari se dají házet i na protivníka, který když je nezničí, tak produkují koncentrovaný tupý náraz, nebo pokud jsou zničeny, vypustí obláček nafialovělého prachu, který zamezuje viditelnost.